27/07/2026
Když válka přivedla Halič i Jih do Ústí: Příběh uprchlíků na Ústecku (1914–1918)
Když se řekne první světová válka, většina z nás si představí bláto v zákopech na západní frontě, hvízdání šrapnelů nebo zápisy v kronikách o padlých rodácích. Jenže válka si našla cestu i hluboko do týla. Do měst, která byla od výstřelů vzdálená stovky kilometrů, ale přesto se ze dne na den stala bezpečnými přístavy pro tisíce zoufalých lidí bez domova.
Nedávno se mi do rukou dostala vzácná série dobových fotografií z Ústí nad Labem (Aussig) a Novosedlic (Obersedlitz). Vzal jsem si je do parády a v rámci MKPixelka jsem jim vdechnul nový život pomocí historické kolorace. Když černobílé snímky projdou kolorováním, najednou před vámi ožijí detaily, kterých byste si jinak ani nevšimli – a z odtažité historie se stane hmatatelný příběh.
Blesk z čistého nebe: Milion lidí na útěku
Ruská ofenzíva v Haliči v roce 1914 a následné otevření italské fronty na jihu v květnu 1915 způsobily v Rakousku-Uhersku nevídaný sociální náraz. Ze svých domovů musel narychlo odejít více než milion civilistů. Stát je v přeplněných vlakových transportech rozvážel do vnitrozemí – a část z nich skončila právě u nás na Ústecku.
Pro tehdejší průmyslové Ústí to byla obrovská zkouška. Město muselo ze dne na den vyřešit, jak nakrmit, ubytovat a smysluplně zaměstnat stovky rodin, které přišly prakticky jen s tím, co měly na sobě.
Od paličkování po teplou polévku: Jak vypadala pomoc v praxi?
Když se na ty kolorované fotky podíváte pořádně, uvidíte mravenčí práci dobročinných spolků, úřadů i církve:
Místo pro nejmenší (Kindergarten): Děti uprchlíků i místních rodin našly útočiště ve třídách s masivními lavicemi a secesní výmalbou v Novosedlicích (Obersedlitz). Přísný dohled řeholních sester a učitelů zajišťoval alespoň základní řád v době, kdy se svět okolo sesypal.
Kuchařky v plném nasazení (Mädchenheim): V Dívčím domově pro haličské uprchlíky se vařilo ve velkém. Uvařit stovky porcí teplého jídla denně na kachlových kamnech a v plechových nádobách vyžadovalo téměř nadlidské úsilí.
Práce jako terapie i obživa (Spitzenklöppelkurs): Aby ženy a dívky nepropadaly beznaději a nemusely žebrat, pořádaly se pro ně kurzy ručních prací. Paličkování krajek pod dohledem místního kněze jim dalo do rukou řemeslo, kterým si mohly vydělat alespoň pár korun na přilepšenou.
Duchovní pohlazení (Gottesdienst): Zvláštní bohoslužby v ústeckém kostele nabízely vykořeněným lidem to nejcennější – chvíli klidu, lidského tepla a naděje, že se ještě někdy vrátí domů.
Proč tyto fotografie vůbec vznikly?
Ačkoliv na nás fotky působí velmi autenticky, nešlo o žádné náhodné momentky. Vznikly na zakázku tehdejších úřadů a Červeného kříže jako důkaz vzorné humanitární péče. Měly posloužit státní propagandě a ukázat, že se Rakousko-Uhersko dokáže o své občany v nouzi postarat.
Dnes, po více než století, však z fotografií propaganda vyprchala. Když jsem na nich v dělal historickou koloraci, uvědomil jsem si, že to hlavní, co z nich zůstalo, je čistý a neobyčejně lidský příběh o solidaritě a touze přežít nejhorší časy.
🎨 Historická kolorace a úprava fotografií: MKPixelka
