Antikvariát KVALITALEVNE - Knihy, Pohledy, Mapy, Sběratelství

30/04/2025

Wonderful to see the Czech book cover for The Secret of Secrets

30/09/2024

29/05/2024

My jsme měli na prostorové dětské knížky světového výtvarníka Vojtěcha Kubaštu. Ten byl skutečně nepřekonatelný. V někdejším Sovětském svazu našel několik následovníků, ti mu však nesahali ani po kotníky. Jedním z nich byl i Igor Kononov, vynikající ilustrátor dětských knih. Bohužel ty prostorové pop-up knížky mu moc nešly, chybělo mu prostorové inženýrské vidění.
Někdy v roce 1973 připravil pro moskevské nakladatelství Malyš prostorovou Tolstého pohádku Divoké husy. Asi měla úspěch, jak jinak, tak se soudruzi v Moskvě rozhodli, že udělají i cizojazyčnou verzi. Udělali ji ve slovenštině jako Divé husi a poslali ji do Československa. Měly se prodávat v knihkupectvích Albatros, Mladé letá a Zahraniční literatura (před tím Sovětská kniha). Zásilka dorazila. Jenže po nějaké době dorazil ze sovětské ambasády příkaz, že všechny výtisky je nutné stáhnout z prodeje, čemuž se samozřejmě vyhovělo. Nikdo o tom moc nepřemýšlel. Jenže později to všímavým knihkupcům došlo. Na štvavé vysílačce Hlas Ameriky hlásili, že známý sovětský ilustrátor dětských knih Igor Kononov požádal na Kennedyho letišti v New Yorku o politický azyl. Prostě Sovětům nějak pláchnul i se svou krásnou manželkou Natálií Prágerovou a synkem. V Sovětském svazu začala akce Kononov. Ze všech knihoven musely být jeho knížky vyřazeny a zničeny. A byla to těžká práce, udělal jich více než 250 v celkovém nákladu asi 100 milionů výtisků.
Dnes se jeho prostorové knížky občas objeví na ruských aukčních portálech a vždy je u nich poznámka „redkaja, vzácná“.
Přesto jsem jednu ve skladu objevil. Teď nevím, zda ji nemám nabídnout Národní knihovně, jelikož ji nemají. Ale ona je ve slovenštině a od rozdělení republiky Národní knihovna nekupuje knihy ve slovenštině. No snad se najde zájemce o tuto raritku.
V úctě, Milo Burdátš, antikvář pražský

31/03/2024

Prohrabával jsem se sbírkou starých pohlednic, když tu na mne vyskočilo moje rodné město Košice. Hned jsem tu pohlednici ukázal stálému zákazníku, který byl zrovna v prodejně. „Koukněte, to byla doba. Stačilo napsat jméno a město a pošta zásilku doručila. Samozřejmě v té době se psalo i povolání, a tak nemohlo dojít k záměně.“
Jenže pak jsem si všiml jméno odesilatele divisní generál Köppl, známá to košická figurka z první republiky. A pak i jméno adresáta Ladislav Sýkora, ředitel Živnobanky. Ano v Košicích před sto lety byla úzká skupinka Čechů, kteří to město zvelebovali. Nerozuměli půlce obyvatel, ta totiž mluvila maďarsky a tak prosazovali to, co měli doma. Do Košic se posílali trochu problémoví Češi, ale přesto to byla intelektuální elita. Když dorazil do Košic generál Radola Gajda, hned začal stavět, kde co. Hlavně Košičanům postavil Gajdove kúpele, které slouží dodnes. Pak jej vystřídal právě generál Köppl, který nebyl v legiích a tak si ten pobyt na východě zasloužil asi z trestu. Ale zamiloval si Tatry a na Lomničák tahal kde koho. Cílem těchto intelektuálů bylo taky založit v Košicích universitu. Scházeli se v kavárně Slavia či v Plzeňské pivárni a diskutovali. Další se zase scházeli v tajné zednářské lóži. Tu pojmenovali po významném českém vědci slovenského původu Pavlu Josefu Šafaříkovi. Do této tajné společnosti docházel samozřejmě i pan ředitel Živnobanky Sýkora, pan primář Pavel Blum, pan ing. Jaroslav Černý ředitel výzkumných ústavů, MUDr. Dašek župní lékař, plukovník Vodvářka, Josef Ulrich, ředitel nemocenské pojišťovny, či gymnáziální profesor Vojtěch Novotný. Bohužel, všichni byli po rozpadu republiky odejiti do Protektorátu a tak založení university Pavla Josefa Šafaříka se neuskutečnilo.
Jejich sen se realizoval až v roce 1959, kdy tato univerzita vznikla.

No a já mám nenápadný pozdrav do nového roku 1929, který dokumentuje působení českého výsadku v předválečných Košicích.

v úctě Milo Burdátš, antikvář pražský

02/02/2024

Škola v roce 1965

24/01/2024

Antikvariát v Maroku

Mohamed Aziz, a 72-year-old bookseller, living in Rabat, Morocco, spends 6 to 8 hours a day reading books. Having read over 5000 books in French, Arabic, and English, he remains the oldest bookseller in Rabat, spending more than 43 years in the same location. When asked about leaving his books unattended outside, where they could potentially be stolen, he responded that those who can't read don't steal books, and those who can, aren't thieves.

11/11/2023

Z které knihy že je tento text