Malý Radek spatřil světlo světa l.p. 1975 v Třebíči. Byl neposedným dítětem, které neustále rozebíralo všechny hračky a snažilo se zjistit, jak sakra fungují. Což vedlo také k tomu, že jsem si některé hračky příliš neužil. Postupem času jsem začal mechanické hračky modifikovat a tak nějak vylepšovat, což mi přišlo o dost zábavnější, než běhat po hřišti s merunou. Teď tedy k hudbě, dřevu a elektron
ice… hudba mě zcela ovládla poměrně pozdě cca ve 12 letech. Svoje první bicí jsem na svém otci vykňučel někdy ve 14-ti. Hned se sehnala zkušebna a kamarádovi, který se rozhodl být kytaristou, jsem začal stavět jeho první elektrickou kytaru. To bylo někdy cca. Nedostatek informací způsobil to, že byla celá z Buku... včetně krku i hmatníku… nicméně hrálo to i ladilo. No a tady začala moje cesta hudebním světem. Později jsem přešel na baskytaru a ta se pro mě stala konečným nástrojem seberealizace… Na kytarách a basách sem naprosto vždy dělal pokusy (elektronika, snímače, dřevo) pracně a draze se dostával k výsledkům. Někdy byly ty výsledky dobré, někdy horší…někdy ještě horší ale také přicházely ty, kdy se vám rozsvítí oči a hubu máte od ucha k uchu. A to je právě to čeho se držím. Moje uši a moje ruce nepustí do světa nic, co by nezpůsobovalo radost a ten správný pocit ze hry. No a třeba právě Vás nebavní tak nějak vaše kytara/basa a přemýšlíte o novém…jiném nástroji. Tato celá akce se může stát drahou a zbytečnou. Svěřte mi to vaše dřevo a dejte mu poslední šanci! Zastávám názor, že HRÁT může a zaslouží si každý hudební nástroj.
