08/09/2026
NEPŘEHLÉDNUTELNÉ BAHENNÍ IBIŠKY
Bahenní ibišky pěstuju už dlouho. Dost možná ještě dřív, než je proslavila reportáž Jiřiny Bohdalové se zahradníkem Miroslavem Chovancem z Lipníku nad Bečvou. Své rostliny prezentoval na Zemi živitelce v Českých Budějovicích a poté i v České televizi v pořadu Hobby naší doby. Jeho rostliny vypadaly jako exotické krásky z dalekých krajů a mezi zahrádkáři tehdy způsobily pořádný rozruch. Jen málokdo věřil, že takové rostliny mohou bez větších problémů růst i v našich podmínkách. Já jsem ale pochybnosti neměl. Několik let jsem je už pěstoval a každé léto se jimi znovu a znovu nechával uchvátit, protože jejich monstróznost, ať už velikost květů, nebo celková stavba rostliny byly jako z jiné planety. Prostě taková kytička na steroidech 💪 😆.
To, čemu dnes říkáme souhrnně bahenní ibišky, je vlastně komplex hybridů a výsledek mravenčí práce několika významných šlechtitelů po mnoho desetiletí od 50. let minulého století. Křížili mezi sebou čtyři až pět různých botanických druhů, které se v přírodě vyskytují v mokřadech od Floridy až po východní oblasti Kanady, kde už je vody přece jen o něco méně. Díky jejich práci dnes můžeme pěstovat odrůdy, které nevyžadují bahno, jak by mohl napovídat jejich název, a kterým neublíží ani silná letní vedra, ani zimní mráz, v některých případech až do -34 °C.
Můžete si vybrat z mnoha barev – bílé, růžové, bílo-růžové, neonově růžové, lila, fuchsiové, purpurové a sytě červené až rudé s tím, že většina má uprostřed nachové oko. Pouze hrstka odrůd to oko nemá a tím jsou výjimečné, například čistě bílý Ghost. Odlišné jsou i listy. Nejběžnější jsou svěže zelené, protáhle vejčité, ale moderní kříženci mají často tmavší zabarvení a více či méně vykrajované a dělené listy, což z nich dělá efektní trsy dlouho před rozkvětem. Vínově červené listy a ty s nachovým přelivem často umí i atraktivní podzimní zabarvení – zlaté, oranžové a šarlatové odstíny. A dnes se u mnoha odrůd setkáte i s barevnými stonky v barvách purpurové, červené nebo vínové.
Kvetení nastává – podle odrůdy a kvality léta – nejčastěji od začátku či poloviny srpna a pokračuje, dokud má rostlina sílu tvořit nová poupata. K tomu jí pomáhá plné slunce a živná zem nebo pravidelné hnojení hnojivy s vyšším obsahem fosforu nebo přírodními organickými hnojivy s přirozeně vyváženým množstvím prospěšných látek. Zálivka je fajn a pomáhá rostlině růst, ale není nezbytná, alespoň pokud není tak extrémně suché léto jako letos. Ibišky porostou i bez zálivky, jen budou chudší a menší. O tom jsem se přesvědčil v Itálii před pár lety, kde je měli v jedné zahradě bez závlahy u plotu, několik trsů vedle sebe a všechny byly krásné. Je možné, že je občas zalévají ručně, ale podle stavu trávníku a ostatních rostlin bych tomu moc nevěřil 🙈.
Důležitý rozdíl oproti známějším keřům ibišku syrského: bahenní ibišky jsou trvalky. Jejich mohutné stonky jsou lodyhy, které každoročně vyrůstají ze země a na jaře se odřezávají asi 5 cm nad povrchem. Přesto je celý trs v létě tak bohatý a často i tak velký, že snadno zastoupí funkci kvetoucího keře. Tady máte pár fotek, jak z té zmiňované Itálie, tak i z mé zahrady, kde je pěstuju v jílovitém záhonu, ve kterém mi nic jiného nechtělo růst. A i po letošním suchu a červnovém krupobití se jim daří skvěle. Pravda, jsou menší než jindy, ale květů mají bambilión! 😍😊
https://www.havlis.cz/katalog/?slovo=ibi%9Aek+bahenn%ED
