01/06/2026
Dneska mám za sebou zážitek, ze kterého se ještě teď trochu klepu, ale musím se o něj podělit. ❤️
Dopoledne odcházím z firmy v centru Prahy. Kolem mě totální blázinec – auta, autobusy, tramvaje, hustý provoz. Najednou koukám a uprostřed té nejhorší křižovatky se úplně zmateně proplétá malý border teriér. Nelenila jsem, klekla si na bobek na ostrůvku a zkusila na ni zavolat. Naštěstí přiběhla a já ji stihla čapnout za obojek. Byly to sekundy od neštěstí.
Na obojku stálo jméno Tara a telefonní číslo. Srdce mi bušilo, jednou rukou jsem držela psa, druhou šmátrala v kabelce po mobilu. Volám a na druhém konci se ozve paní: „Jo, to není můj pes, to je kolegyně z firmy.“ Skoro mi vypadl telefon z ruky. Tara utekla a ušla sama cca 3 kilometry rušnou Prahou, aniž by si toho někdo všiml! 🤦♀️
Čekala jsem na ostrůvku asi 20 minut, než pro ni ta dotyčná kolegyně přijela autem. A reakce? Místo úlevy a vděku z ní vypadlo: „To přijela tramvají?“ Pak chudáka psa začala rvát za obojek, až se škrtil, to už jsem nevydržela a musela ji seřvat. Paní ji bafla, napůl poděkovala a odjela. O půl hodiny později ale přišla ta pravá tečka. Volala mi samotná majitelka Tary. Skoro plakala, strašně moc děkovala a nabízela mi odměnu. Nic jsem samozřejmě nechtěla, hlavní je, že je Tara v pořádku. Jen jsem ji poprosila, ať už nikdy nespoléhá na kolegy v práci, kterým je to evidentně jedno.
Mrzí mě, že jsem si Taru nestihla ani vyfotit, jak jsem ji celou dobu křečovitě držela, aby mi neutekla. Ale hlavní je, že už je ta psí holčička v pořádku doma u své paničky. Dneska to mělo dobrý konec! 🙏🐾 A zrovna teď mi poslala majitelka fotečku, tak připojuji !
