Antikvariát Kant Praha

Antikvariát Kant Praha Akademický antikvariát v centru Prahy v sousedství kaváren Velryba, Jericho, Rybka etc. Antikvariát, který už více než 20 let vede Milo Burdátš

Snad nejvzácnější publikace o T. G. Masarykovi je už na cestě do USA. Za těch několik let o tuto silně protimasarykovsko...
04/09/2026

Snad nejvzácnější publikace o T. G. Masarykovi je už na cestě do USA. Za těch několik let o tuto silně protimasarykovskou knížku neprojevil zájem ani Masarykův ústav, ani Pražský hrad, ani Muzeum v Lánech, ani Muzeum v Hodoníně. Národní knihovna ji snad někde v depozitu má, ale Zemská knihovna v Brně ani nehnula prstem, aby ji získala. A tak skončí v některé knihovně v USA.

Jaká je historie této brožury? V Praze se roku 1922 v jedné nádražní trafice objevila publikace, která měla na obálce obrázek, jak tatíček T. G. Masaryk visí oběšený na lampě – s Karlovým mostem a Hradčany v pozadí a s masarykovským heslem Wahrheit siegt! To okamžitě vyvolalo poprask a policejní vyšetřování. Brožura, naplňující skutkovou podstatu „laesio maiestatis“, byla v němčině a napsal i vydal ji Kornel Zimka, neúspěšný herec bratislavského divadla, který se usadil ve Vídni.

Edvard Beneš okamžitě poslal do Vídně diplomatickou nótu a zajistil zabavení i likvidaci této knihy. Pražská policie zabavila všechny výtisky na našem území a rovněž je zničila. Rakousko však Kornela Zimku nevydalo. Jeho vydavatelství brzy zkrachovalo, dostal se do dluhů a dokonce prý vyděračsky nabízel prodej svého nakladatelství československé vládě za padesát tisíc tehdejších korun – jinak že bude Masaryka očerňovat dál.

Tím, že byl celý náklad této brožurky zajištěn a komisionálně zničen, patří dnes mezi nejvzácnější položky masarykovské bibliografie. Zimka později vydal ještě druhé vydání, už po Masarykově smrti, ale to už nikoho nezajímalo.

Chtěl jsem si tu knížečku tištěnou švabachem přečíst, dnes to jde za pomoci mobilu, ale americký zákazník mne předběhl. Ále což, tam bude v dobrých rukou.

v úctě, Milo Burdátš, antikvář pražský

Před chvílí vstoupil do antikvariátu hodně starý pán o holi. A spustil anglicky, asi věděl, že porozumím."Vy si mne nepa...
29/07/2026

Před chvílí vstoupil do antikvariátu hodně starý pán o holi. A spustil anglicky, asi věděl, že porozumím.

"Vy si mne nepamatujete, ale byl jsem tady před patnácti lety na služební cestě v Českém rozhlase. Náhodou jsem vešel do vašeho antikvariátu. Jsem producent vážné hudby v BBC a tak všude hledám obrázky s hudebními motivy. A vy jsem mi doporučil pěknou zarámovanou grafiku od Heleny Slavíkové."
"Mám ten obrázek pověšený ve svém londýnském studiu. No a teď jsem byl v Supraphonu něco projednat a víte co se stalo. Dali mi své nejnovější CD, který vyšlo minulý týden. Je to Rusalka. A na obálce toho CD je ten obrázek. Překvapilo mne to a hlavně potěšilo. Ani nevím, jak vám mám poděkovat. Na zdi mám originální obraz a teď k tomu i CD." povídal s britskou BBC výslovností.
Odpověděl jsem, že jsem samozřejmě rád, že je tak rád, že je to moje řemeslo.
"A víte, kolik jsem za ten obrázek zaplatil? 750 korun. Teď bych ho nedal ani za tisíc liber. Ať žije antikvariát Kant. Bye."

Tak tomu se říká feedback, a dokonce mezinárodní. Hned mám lepší náladu.

v úctě, Milo Burdátš, antikvář pražský

Konečně se na mne usmálo štěstí. Našel jsem prachy a velké. V protektorátní knize o řízeném hospodářství byla vložena v...
15/07/2026

Konečně se na mne usmálo štěstí. Našel jsem prachy a velké. V protektorátní knize o řízeném hospodářství byla vložena velká rakousko-uherská bankovka. Tisícovka a navíc s přetiskem Deutschösterreich.
Jako antikvář vím, že třeba v roce 1923 byste za tuto krásnou bankovku koupili ve Vídni tak jeden rohlík a obyčejný, nesolený.
Takže mnohým našim dělníkům, kočím a služtičkám jich zůstalo ve štrozoku hodně.

Takže žádné terno, ale nález této secesní bankovky tištěné v roce 1902 potěšil

v úctě
Milo Burdátš
antikvář pražský

Dnes jsem trochu otřesený. Vlastně poprvé držím v ruce knížku, ve které se autor přiznává, že chce spáchat sebevraždu. D...
25/06/2026

Dnes jsem trochu otřesený. Vlastně poprvé držím v ruce knížku, ve které se autor přiznává, že chce spáchat sebevraždu. Dnes již neznámý pražský básník Antonín Malý, který vydával své knížky pouze vlastním nákladem, tak v dubnu 1941 vzal svou sbírku básní Harfa z roku 1927 a vepsal do ní tyto verše:

Žil jsem,
pracoval jsem,
básnil jsem,
maloval jsem,
leč smrt má jest ČINEM mým,
vše ostatní - snad - pouhý dým
V Praze v dubnu 1941.

Pak na titulní list vepsal dedikaci zřejmě své nejbližší osobě, přítelkyni, děvčeti, slečně Marii Helclové.

Moje poznámka: Život v dubnu 1941 v Praze byl fakt nesnesitelný. Nacisté obcházeli pražské domy a činžáky a hledali odbojáře. Musela to být hrozná atmosféra, nikdo netušil kdy někdo zabuší na dveře a řekne:
"Tády Geštápo, ókamžite otevržte dvérže. Sofort."
Možná citlivá duše básníka a malíře tento psychický teror nevydržela.

v úctě, Milo Burdátš, antikvář pražský

Samozřejmě vím, že výraz "úd" v minulosti označoval taky člena nějakého spolku. Ale když čtete na přídeští knihy z roku ...
22/06/2026

Samozřejmě vím, že výraz "úd" v minulosti označoval taky člena nějakého spolku. Ale když čtete na přídeští knihy z roku 1862, která byla kdysi v knihovně v Mohelnici, tuto větu:
"§. 4. Žádnému údu není dovoleno, aby si knihy v knihovně vybíral."
nebo,
"§. 10. Bez ohlášení nesmí si údové knihy zaměňovati."
máte pocit, že si někdo dělal srandu.

Bohužel slovo úd, jako část celku, se dnes využívá téměř výlučně pro to, čemu staří Čechové říkali "hanební údové".
Jinak ve starých lékařských knihách jsem četl, že ucho je úd na hlavě k slyšení, nebo že jsou údové dýchací a zažívací, to byly tzv. krmidtelné údy. A dokonce hrb na zádech byl úd hrbovatý.

Normálně knihovní výtisky jsou samozřejmě levnější, než čisté nepopsané knihy. Jenže tyto staré vpisky, nálepky a vlepené texty přidávají informaci i o mluvě a reáliích v době vydání knihy. A od toho jsou tady antikvariáty (myslím pravé antikvariáty, ne ty knihoboty.)

Původně spisovatelka ženských románů Libuše Hanušová už za druhé republiky a Protektorátu shromažďovala fotky a zprávy o...
05/06/2026

Původně spisovatelka ženských románů Libuše Hanušová už za druhé republiky a Protektorátu shromažďovala fotky a zprávy o činnosti Sudetoněmecké strany a její činnosti proti Československu. Hned po válce se rozhodla své bádání vydat knižně, aby se celý svět dozvěděl, jak to vlastně s tím útiskem a šikanou našich německých spoluobčanů bylo. Z nějakého důvodu knihu nevydalo "benešovské" nakladatelství Orbis, ale malé soukromé Rebcovo nakladatelství. Kniha vyšla čtyřjazyčně, česky, anglicky, rusky a francouzsky ve velkém formátu a nesla provokativní název:
"Co s nimi?" jakoby předjímala připravovaný odsun sudetských Němců. Ona sama se v knize vyhýbala tomuto označení a píše o nich jako o pohraničních Němcích.
Knížku nechal pan František Rebec rozeslat na všechna velvyslanectví a různým vojenským i civilním přidělencům vítězných mocností.
Občas se tato velkoformátová kniha dostane i do antikvariátu. Není to však nijak často. Jednu držím v ruce. Otevřu ji a v ní je vložená malá stará švýcarská vlajka. Je to ta velikost, co se uvazovala na přední blatník auta velvyslance. Samozřejmě vás hned napadne, že to byla kniha určena pro švýcarského diplomata. Ten ji však mohl dát svému řidiči, který si do ní vložil jednu z vlaječek, které měl v kufru auta.
Bylo, nebylo, vyloučené to není.

v úctě, Milo Burdátš, antikvář pražský

Dopis do pankrácké věznice z doby Protektorátu, tak to jsem v knize snad nikdy nenašel. Ta kniha byla příručka "Německy ...
25/05/2026

Dopis do pankrácké věznice z doby Protektorátu, tak to jsem v knize snad nikdy nenašel. Ta kniha byla příručka "Německy jak se skutečně mluví" a výraz Československá v názvu nakladatele je poctivě zamazán.
Dopis zřejmě psala manželka Běla a připodepsala se dcera Milada. Pak jej nechali u nějakého němčináře přeložit a napsat čitelně na stroji. Zřejmě do věznice Gestapa se museli posílat dopisy pouze v němčině, aby je vězeňský cenzor dokázal přečíst. Jenom to oslovení bylo povoleno v mateřském jazyce. Jestli se nepletu, tak to byl povolen jeden dopis měsíčně.
Tady je překlad alespoň prvních odstavců, abychom pochopili skutečnou realitu Protektorátu:

Praha, 24. května 1943.

Náš milý taťko !

Tvůj milý dopis ze 16. května jsme obdrželi 21. Vždycky si propočítávám, kdy by měl tvůj dopis dorazit, a netrpělivě čekám na pár řádků od tebe. Jsem ráda, že jsi obdržel balíček vitamínů, který jsem ti mohla poslat se svolením lékárny. Není tak snadné posílat takové balíčky a nesmí obsahovat jiné potraviny. Ani chléb se nesmí posílat. Chápu tvou touhu po chlebu, můj nejdražší; je mi moc líto, že Ti nemohu pomoci.

Dnes se snažím poslat po dozorci věznice balíček opečeného chleba a naléhavě ho žádám, aby ti ho doručil. Doufám, že ho dostaneš a budes ho moci použít do polévek. Brzy se znovu pokusím najít nějaké vitamínové doplňky a poslat ti je. Jsou ale docela obtížně sehnatelné...

Netuším, jak se dopis dostal do té německé publikace, zřejmě byla na cele povolena, aby se vězni doučili němčinu.

Kdyby byl zájem, naskenuji i další stránky.
v úctě Milo Burdátš, antikvář pražský

Málokdy se objeví tato základní protičeskoslovenská kniha, která se tváří jako odborná publikace. Nese název: "Europäisc...
22/05/2026

Málokdy se objeví tato základní protičeskoslovenská kniha, která se tváří jako odborná publikace.
Nese název:
"Europäische Politik 1933-1938 im Spiegel der Prager Akten."
Jak vznikla?
V noci ze 14. na 15. března 1939 po příjezdu nacistické armády do Prahy, byla donucena naše vláda předat klíče od Černínského paláce, sídla ministerstva zahraničí tzv. německým odborníkům, pod vedením důstojníka Abwehru. Ti němečtí odborníci byli vesměs naši bývalí spoluobčané, sudetští Němci. Často i bývalí zaměstnanci československé diplomacie.
A tito sudetští odborníci znalí jazyka českého se pustili do hledání tajných depeší, telegramů, memorand či různých zápisnic, které měly prokázat, že Československo bylo centrem protiněmecké aktivity v Evropě, že Benešova administrativa byla trvalou hrozbou pro německý národ a že naše Zamini bylo intrikánským protigermánským centrem.
Proč to potřebovali?
Prostě chtěli obhájit před světem, jak zábor pohraničí a Mnichov, tak i obsazení zbytku zbytku Československa a vytvoření Protektorátu Böhmen und Mähren. Dokumenty byly odvezeny do Essenu, do nakladatelství NSDAP, které financoval koncern Krupp.
A zde je zpracoval jakýsi Fritz Barber, člen NSDAP a taky Leiter des Deutschen Instituts für Außenpolitische Forschung, do této modré knihy.
Kniha vyšla a byla rozeslána do všech možných knihoven a ministerstev po celé Evropě.
Odesláním této knihy jako kdyby řekli všem ostatním vládcům Evropy: "Jen se koukněte do té knihy a pochopíte, že Benesch je agresivní protiněmecký politik, který zatáhl mírumilovný český národ do nepřátelství vůči sudetským Němcům a nakonec i proti těm říšským. Má na rukou jejich krev. Tudíž veškeré kroky Třetí říše proti Československu byly lege artis."

Jo, jo, knihy jsou takové konzervy, které se však dají otevřít i po 80 letech a lze je ochutnat.

v úctě, Milo Burdátš, antikvář pražský

Shodou náhod jsem ve skladu narazil na sudetoněmeckou učebnici Dějepisu pro gymnázia. Vyšla v roce 1939, takže po připoj...
22/05/2026

Shodou náhod jsem ve skladu narazil na sudetoněmeckou učebnici Dějepisu pro gymnázia. Vyšla v roce 1939, takže po připojení českého pohraničí k Říši. Učebnice sice vyšla v Liberci, ale připravovali ji ve Vratislavi (Breslau). Je to celkem zajímavé čtení, ale nejvíce mne zarazila galerie velkých Němců v 19. století a mezi nimi hned na druhém místě po Kruppovi samotný Karel Marx. Pro jistotu je zde uvedeno původní jméno jeho otce Mardochaj Hirschel (Marx se už narodil jako Marx a byl pokřtěn v luteránském kostele)
Může mi někdo zařazení Karla Marxe mezi německé průmyslníky vysvětlit?

v úctě Milo Burdátš, antikvář pražský

Obratník raka od Henryho Millera je opravdu přelomový román. Bylo mi asi jedenáct let, když jsem si ho poprvé přečetl, a...
18/05/2026

Obratník raka od Henryho Millera je opravdu přelomový román. Bylo mi asi jedenáct let, když jsem si ho poprvé přečetl, a byl jsem z něj úplně perplex. Prostě beatnická literatura plná chlastu, sexu, džezu a nicnedělání.

Vyšel totiž na počátku normalizace, v roce 1970 na Slovensku. Vydání prosadil překladatel Dušan Slobodník, který jej překládal spolu s dalším proamerickým překladatelem Jakubem Bondem (občanským jménem Jozefem Kotem).

Asi před dvěma týdny jsem si tady v antikvariátu o té knize s někým povídal. Vtom vešla asi dvacetiletá slečna a slovensky se ptala na nějakou knížku. Nevím proč, ale řekl jsem jí:
„Slečno, my se tady bavíme o zásluhách jednoho slovenského překladatele jménem Dušan Slobodník, který nás v roce 1970 zasvětil do beatnické literatury.“

Slečna ze Slovenska se na chvíli zarazila a pak řekla:
„Dušan Slobodník bol mojím starým otcom.“

A tím nás úplně dostala do rozpaků. Začali jsme jí popisovat, o čem Obratník raka je. Udivilo nás, že vůbec netušila, že její dědeček se zasloužil o vydání tohoto světového románu.

To slovenské vydání jsme už hodně dlouho v antikvariátu neměli, ale dnes se objevil originál. Bohužel až 28. vydání. Přesto dobrý kup.

Pro neznalé: Obratník raka z roku 1934 byla tak skandální kniha, že v USA nesměla vyjít až do roku 1961, kdy malé nezávislé nakladatelství Grove Press vyhrálo soudní spor, který její vydání povolil. Pomohl jim tehdy i uznávaný spisovatel Norman Mailer.

Kniha vyvolala v puritánské Americe doslova bouři. Rokenrollová mládež z ní udělala bestseller. Jednotlivé státy však knihu zakazovaly, takže se tím musel zabývat až Nejvyšší soud, který ji nakonec definitivně povolil.

Vznikající hnutí hippies tak najednou mělo svou bibli. Norman Mailer, bojovník proti válce ve Vietnamu, tuto knihu doporučoval, takže ji četli všichni. Ve vydáních knihy býval vždy uveden citát z Mailerovy recenze, že Henry Miller je „největším žijícím americkým spisovatelem“.

Náš výtisk však vyšel až po Millerově smrti, takže v nakladatelství Grove museli najít jiný citát. Naštěstí Mailer ještě napsal, že Obratník raka je „jedním z deseti nebo dvaceti největších románů našeho století“.

Málokdo ví, že česky vyšel Obratník raka už v roce 1938, s obálkou od Henriho Matisse. To je dnes opravdu velká vzácnost.

v úctě, Milo Burdátš, antikvář pražský

Adresa

Opatovická 26
Praha
11000

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Antikvariát Kant Praha zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Antikvariát Kant Praha:

Odkazy

Sdílet

Kategorie