04/06/2026
Hranice nejsou vězení. Je to prostor, kde se můžeme cítit v bezpečí.
Když se řekne „nastavit dítěti hranice“, spousta lidí si představí zákazy, příkazy a omezování osobní svobody. Současný liberální trend nás často nutí mít výčitky, když svému potomkovi v něčem nevyhovíme.
Jenže psychologie mluví jasně: bezpečné limity jsou jednou ze základních lidských potřeb. Psycholog a rodinný terapeut Mgr. Jan Kulhánek v našem rozhovoru vysvětluje, že touha po hranicích nás provází doslova od počátku života. Limitování zvenku a od ostatních je užitečné a důležité, když se dělá s rozumem a s láskou.
Od pevných stěn dělohy, přes ohrádku postýlky, až po moment, kdy se dítě učí říct rázné „ne“ spolužákovi, který mu ubližuje – to všechno jsou hranice, které v nás budují pocit bezpečí.
A co se stane, když se s nimi zacházet nenaučíme? V dospělosti tvrdě narazíme, a to nejvíce v partnerských vztazích. Lidé, kteří v dětství nezažili zdravé limity, si buď nechají od partnera úplně všechno líbit, nebo se naopak vymezují tak toxicky, že je s nimi těžké žít.
Dát dítěti hranice neznamená ubrat mu lásku. Znamená to postavit kolem něj bezpečný přístav, ze kterého může jednou sebevědomě vykročit do světa.
Chcete vědět, jak stavět hranice s rozumem, s láskou a bez výčitek svědomí? Celý rozhovor s Mgr. Janem Kulhánkem o zdravých limitech i moderních vztazích najdete online na kanálu Laslavá výchova.