Protivín na starých pohlednicích, fotografiích a v dobovém tisku

06/07/2026

Budějcké párobraní zavítá dnes odpoledne i do Protivína! Svezte se legendární Všudybylkou 354.195 v 16:49 ze stanice Protivín zastávka, na hlavním nádraží jste o pět minut později!

Více o akci: https://www.cd.cz/vlakem-na-vylet/vylet/ceske-budejovice-rybnik-protivin/budejcke-parobrani-s-lokomotivou-vsudybylkou/19443

A pokud dnes nestíháte, příští neděli vyjede pára znovu!
https://www.cd.cz/vlakem-na-vylet/vylet/protivin-ceske-budejovice-netolice-tyn-nad-vltavou/budejcke-parobrani-s-lokomotivou-vsudybylkou-ii/19473

06/07/2026

Z nudné trafačky vytvořil umělec Graffiti Art nápaditý objekt. I na maloměstě může nabývat veřejný prostor odvážných podob. A jelikož jsou poslední měsíce ve znamení fotbalu i tenisu, přidávám několik koláží tohoto protivínského rodáka.

09/06/2026

🚂 Make trať Protivín-Zdice great again!💪

Připravovaný jízdní řád na rok 2027 bohužel opět nepočítá se zastavováním "rychlíků" linky R26 společnosti Arriva na hlavním protivínském nádraží. Nejenom že se tímto zeslabuje význam této historické trati (a významného železničního uzlu), ale komplikuje to i plynulost a přestupy na jiné vlaky směr Plzeň/Strakonice/Písek.

Pokud byste uvítali změnu, prosím podepište petici, která bude dále sloužit jako občanský podklad pro připomínkovací proces a město Protivín, které k chystanému jízdnímu řádu může podat námitku.

https://www.petice.com/petice_za_obnoveni_zastavovani_rychlikove_linky_r26_spolenosti_arriva_ve_stanici_protivin

Foto z knihy Železniční trať Zdice - Protivín, archiv RPD

17/05/2026

Pověst o "Utopeném" u Protivína

Z Protivína do vsi zvané Záboří chodí se obyčejně lesem. Vede tudy široká, pohodlná silnice po stranách vroubená lesem a poli. Asi na polovině cesty přijde se k malému rybníčku. Až člověka zamrazí, podívá-li se do jeho černé vody. Okolo roste husté kapradí, přeslička a jiné rostliny, kterým se daří ve vlhké půdě. Vyoské borovice sklánějí nad ním své koruny a za večerního soumraku šeptají si báje o zašlých časech i o vojínu, který tu zahynul. A mezi lidem koluje o jeho smrti tato pověst:

Bylo to za války (za jaké se neříká). Zdejší krajinou prchal z bojiště vojín. Slunéčko vysílalo horké paprsky k zemi, a ubohý člověk, jenž v tomto horku musil býti venku. Kůň, na kterém jezdec uháněl, nemohl již dále. Bezradné oko vojínovo spočinulo na malém rybníčku, který byl u cesty. Chtějě dopřáti klesajícímu zvířeti aspoň nějaké ochlazení, zamířil k němu. Ale běda! Jakmile kůň vkročil do rybníčku, počal se bořiti a bořil se hlouběji a hlouběji, až tam oba utonuli. Od té doby říká se tomu rybníčku "U utopeného". Kdyby mohly borovice mluviti, pověděly by snad více, ale ony mlčí, jakoby nechtěly vyzraditi tajemství vojínovy smrti.

Dle vyprávění Máňi Majorové uveřejněno ve Zlaté stezce v roce 1930.

Rybník "Utopeňák" letos čeká revitalizace a odbahnění. Že by snad lžíce bagru rozvířila v temném kalu u dna tento smutný příběh? A co na to trampská osada Lišák?

Tento (v mapách bezejmenný) rybník se objevuje v zákresech již před rokem 1837. Říká se zde také v Hájku, v Dobrném, či snad pod Zeleným křížem. Z tohoto "nebesáku" (rybníku, co nemá přítok) pak odtéká nenápadný potok kouzelnou roklí plnou padlých stromů myslivci zvanou "Dívčí údolí" do řeky Blanice.

Můj děda například říká "Utopeňáku" tomu malému a bezesporu mladšímu rybníčku přes silnici. Prý se zde za války utopil německý tank či snad obrněný transportér. Pověst žije dál...

05/05/2026

Pověst o rybníku Vlčinec (dle vypravování V. Nováka ze Žďára čp. 19)

V tmavých lesích mezi Novou Vsí a Medenicí blíže Protivína leží tichý rybníček Vlčinec, mající jméno od toho, že za dávných dob okolo toho rybníku, kam vlci chodili pít, bylo líčeno na vlky tzv. vlčími jámami. Do hlubokých jam, pokrytých lesním klestem, chvojím a mechem, vlci jdoucí hasiti žízeň, musili spadnouti. Takovým způsobem byli téměř všichni vlci v tom okolí schytáni a zahubeni.

Kdysi těmi místy ubíral se podnapilý dudák za tmavé noci z posvícení. Šel po paměti a zbloudil. Místo cestou sešel na pěšinu a spadnul do vlčí jámy mezi čtyři vlky. Vlčí oči svítily ve tmě jako rozžhavené uhlíky, vlčí tlamy podivně kňučely a vyly nad neobyčejnou noční návštěvou. Ubohý dudáček již se loučil v duchu se životem, když v tom hlavou mu šlehla spásná myšlenka. Bleskurychle nadul měch, když šelmy zle se na něho počínaly sápati. Dudy zaječely, vlci zastrašeni a udiveni odskočili ke stěnám jámy a dudák hrál a hrál jako o posvícení. Do rána sehrál všechny písničky, co jich uměl a ještě musil znovu opakovati, neb jakmile ustal, vlci vrčeli a chtěli ho rozsápati. Ráno slyšel dudáka hráti myslivec, vlky odstřelil a zcela již vystřízlivělého hudce z jámy osvobodil. Od těch dob říká se rybníku Vlčinec.

Jiří Louženský, Protivínské listy 2001. Dle zápisu Josefa Hejného v periodiku Zlatá Stezka, 1933.

Foto Jaroslav Bílek, 2024.

02/05/2026

Ten, kdo stojí na chodníku, nemiluje republiku!

Malá připomínka historie 1. Máje v Protivíně. Ráno průvod od nádraží na Gottwaldovo náměstí.
Archiv Václava a Radek Lenemajer - fotograf

30/04/2026

U ztraceného prstýnku

Nedaleko protivínského pivovaru stojí dva topoly, pod nimiž teče tichá Blanice. Hojně ryb láká nás hochy na toto místo, které oživuje vzpomínka na kněžnu a její ztracený prstýnek.

Jednoho dne při koupání zapomněla kněžna svléknouti z prstu prstýnek a ztratila jej ve vodě. Marné bylo usilovné hledání, po prstýnku ani stopy. Za nějaký čas, když příhoda byla již zapomenutá, zvláštním způsobem byl prstýnek viděn. Tvrdilo se, že dělníci z Libochova, vracející se z práce, při měsíčním svitu spatřili hastrmana, který seděl na jednom z topolů a česal své dlouhé vlasy s prstenem na ruce. Příštího dne vypravovali událost kněžně, která slíbila velkou odměnu tomu, kdo hastrmanovi prsten odejme.

Jeden sedlák z Libochova vypravil se na hastrmana. Vzal na sebe dlouhý šosatý kabát, sukovici do ruky a pušku na rameno. Sedl si k topolu, zabodl sukovici těsně vedle sebe a čekal s dychtivostí, až se hastrman objeví. Odbila půlnoc - hastrman vychází. Sedlák pojat strachem, měl zaječí úmysly. Ale běda, z místa nemohl. Strachem omdlel a ráno jej našli dělníci mrtvého. Zjistilo se, že přibodl holí k zemi i svůj dlouhý šos kabátu a v domněnce, že ho někdo drží, nalezl smrt. Od té doby se tomu místu říká "U ztraceného prstýnku".

Jiří Louženský, Protivínské listy 2001

26/04/2026

"V protivínském mlýně se zdržoval vodník. Protože tropil mlýnské chase různé taškařiny, smluvila se tato, že vodníka polapí. Stárek ho chytil do lýkového oka a zavřel do opuštěné komůrky. Krmil vším, jen tekutou stravou ne. Do mlýna přišla nová děvečka, která nevěděla, kdo je v komůrce zavřen. Když šla okolo, zaslechla nářek a prosbu o vodu. Nabrala ji do hrnečku a prostrčila okýnkem. Za chvíli byl mlýn zatopen. Aby mlynář zabránil dalšímu zatopení, udělal na řece tři jezy."

U protivínských hastrmanů ještě zůstaneme. Víte, kde se říkalo U ztraceného prstýnku? Pokračování příště...

Jiří Louženský, Protivínské listy 2001.

17/04/2026

Pohlednice z roku 1961 nese název "Náměstí Klementa Gottwalda". Protivínské náměstí si prošlo hned několika změnami pojmenování: tak třeba Františka Josefa I. za c.k. mocnářství, po vzniku Československa Masarykovo, za protektorátu Viktoria-Platz, poté opět Masarykovo, následoval zmíněný Gottwald a po revoluci do třetice všeho dobrého opět Masarykovo. Tak snad to tak ještě chvíli zůstane! 🍀